Cítila jsem to. Cítila, že dneska bude krásně. Vylezla jsem z pelechu a roztáhla žaluzie. Ranní sluneční paprsky byly znát. Dneska bude pěkný den. Dneska by to šlo ...

Jedlinu jsem pozdravila pěkně hlasitě: DOBRÉ RÁNKO a vydaly jsem se spolu do školy ... Tam to bylo taky o naprosté pohodě. Vlastně ... Ta pohoda nebyla, ale já měla tak skvělou náladu z toho, že je venku hezky, že mě nedokázalo vytočit vůbec nic. O dvě hodiny informatiky jsem dělala němčinu, při němčině jsem byla zkoušená a psali jsme slovíčka, o ekonomku jsme odpisovali, při peku jsme opisovali text a rozdávala rychlopisy, oběd taky ušel a místo třídnické hodiny jsme se s blondýnkou ulily a šly do knihovny. Cestou jsem však zjistila, že mi musela někde ve škole vypadnout kartička ... Ani to mě nevykolejilo .... V knihovně jsem si to dokázala zařídit tak, že mojí ztrátu ještě litovali ... Kecám .... Ale prostě se to povedlo .... Účetnictví mi uteklo nečekaně taky rychle o hospodářský zeměpis jsme šli ven na Hostibejk, takže jsem pak mohla jít rovnou domů ....

... kde jsem si hodila spršku, protože venku bylo opravdu vedro .. /šla jsem jen v tričku/ a vyrazila jsem poslušně za babou na karty. Nečekaně jsem opět prohrála, ale to mě taky nenasralo ... Prostě dneska byl ten nejoptimistější den, který jsem za tento týden mohla mít ...

Hodně dobrý film ...

Taky jsem takový malý krysař ....