Nesnáším vstávání. A určitě nebudu jediná. Zvlášť, když je to vstávání do práce ... Z toho by člověka omyli. Už když jsem si nastavovala budíka na půl šestou jsem věděla, že se mi nebude chtít. "Holka," řekla jsem si, "ty přece MUSÍŠ!" A tak jsem vstala ... Dokonce, nečekaně, ve čtvrt na šest. O tom, jak mě vyzvedne Michal se mi i zdálo. Začíná mi z té práce pomalu, ale jistě hrabat. Už předem si objednám místo v Bohnicích. Brzo jsme vstávala proto, protože vím, že jakmile bych si lehla alespoň na pět minut, pak by mě nevzbudilo už vůbec nic. (*známe své lidi*).

V lednici jsem měla připravenou od tatínka snídani. Za minutu jsem byla oblečená, neučesaná, nenamalovaná a s chlebem v ruce jsem byt opouštěla v 6:18. Doběhla jsem domů, kde jsem udělala ranní "hyenu", převlékla se a šla na Michala čekat před barák. Chtěla jsem si jít koupit ještě žvýkačky, ale nějak jsem to nestihla.

Hned za námi jela v autě Naty s Buchtičem, takže jsme do práce dojeli společně v šest hodin. Chvíli jsme čekali na ostatní, než jsme mohli jít makat. Kdyby tam nebyl Lukáš – Fifty, tak je nuda, jako prase. Ten nás dokázal alespoň rozesmát. Pan vedoucí mu něco povídal a Lukáš přikyvoval. Pak se ho pan vedoucí na něco zeptal a Fifty řekl: "Jasně, že jo." Vedoucí odjel, Lukáš se na nás otočil a zahlásil: "Víte někdo, co říkal?" Z téhle hlášky jsem nemohl

V pěti jsme udělali deset palet, což bylo naše maximum. Vlastně jsme polepovali flašky. Ono se to zdá, jako lehká práce, ale tahat se s tím a pak to strkat do pece, ona to žádná hračka není. Kort pro svaly, co mám já. (*výtlem*)

Taky se Michal bavil tím, že volal do Relaxu. "Nechte zahrát písničku ... tu a tu ... bla bla bla... pro všechno, kdo musejí být zalezlí v tom plechovém hangáru, ať jim ta práce lépe utíká." A my jsme chcípali. Po pěti minutách tam volala Maruška (jeho máma). Ta tam měla taky dobré hlášky, takže jsme všichni brečeli smíchy.

Z práce jsme vypadli ve dvě hodiny. Michal nejprve odvezl mě, a pak vezl Buchtiče s Naty do Olovnice. U nás doma zatím pracoval táta na dlažbě. Docela dobrá práce. I se mi to líbí (*smích*).

Pořádně jsem se najedla, protože jsem měla za celý den jen TEN jeden chleba, co mi připravil táta k snídani a bagetu, kterou jsem si musela koupit v práci v automatu ZA SVÉ PENÍZE. (*nasraný*)

Než jsem se nadála, bylo za několik málo minut pět a my s mámou musely jít na generálku. Zkusili jsem si to asi třikrát a vypadalo to v pohodě. Snad to zvládneme i naostro. Alespoň jsem po dlouhé době viděla Jirku. Jeho reakce ve zvukárně, když jsem ho šla požádat, aby mi vypil pití, jelikož jsem potřebovala prázdnou flašku, byla takováto: "No nazdar Týnko. Ty ještě žiješ jo?" Nechápu, proč se lidi diví, že ještě žiju ... (*výtlem*)

A na Ondru – barmana (ano, je to mistr světa v míchání koktejlů) jsem zahlásila, jestli by nebylo něco na účet podniku. Večer se pak dohodneme, dostala se mi odpověď. Paráda. Alespoň pití už mám dohodnuté.

Doma jsme se připravovaly, jako kdybychom se chystaly na Miss. Vlastně ... Ona to taková Miss byla. Ale už doma jsem měla bobky. Jako každý rok ... Snad tam všichni budou v lihu, tak, abych si pak ve škole neschovávala obličej. Minulý rok jsem si taky dobře vyslechla, když jsem tam lítala po parketě na tříkolce s dudlíkem v puse. Chosé by mohl vyprávět. On tam jde se mnou tento rok zas. Nejprve to vypadalo, že to bude dámská jízda. Jen já a máma ... ale pak se to nějak zvrtlo, ona si s sebou vzala Jindru a já Chorého. Na poslední chvíli jsme se ho ptala, jestli by se mnou šel. Dočkala jsem se kladné odpovědi.

Na plese to bylo grandiózní. Prostě prdel největší. Dokonce i v tombole jsem vyhrála. Cha. Ale samé kraviny, které nevyužiju. Maximálně ten sprchový gel. (*smích*)

Ba i vystoupení se nám povedlo. Tedy ... až na ty dvě petky, co nám tam spadly ... To skoro nikdo nepoznal. V krátké sukýnce a tílku jsem pak zůstala až do konce. Ale .. nebylo zrovna moc příjemné sledovat ty nenasytné pohledy opilých chlapů. Nezmůžeš nic ...

S Chosém jsme říkali, že je hrozné sledovat ty vypatlané a ožralé obličeje ... V duchu jsem si myslela, jak jsem asi vypadala já tu minulou sobotu u Živce. Ale asi pěkně, jelikož v práci se mě ptal schválně Ondra, jestli jsem domů došla v pořádku. (*výtlem*)

Ples jsem si prostě užila. Nečekaně tam bylo i dost masek. Po doktory, sestřičky, indiány, kovboje atd atd, až po Macha a Šebestovou, Křemílka a Vochomůrku a včelku Máju.

Já jsme si alespoň z krepového papíru, který jsme s Chosém oškubali na výzdobě, udělala červeno bílé nárukávníky a kravatu ... Červená, bílá, to jsou barvy naše! Jo, "rodinka" a hlavně "taťka" z hokeje, by měli radost ....

Cestou z plesu jsme si udělali malý výlet. Tedy menší, než minule. Jednou ... to už je nějaký ten pátek, jsme si udělali autem výlet do nedaleké vesnice. Kdyby nám nezačal svítit olej, tak bychom dojeli dál. Tentokrát jsme si udělali výlet jen na kruhák. Celou cestu jsem řídila. Tedy ... řídila, jako řídila .... Pokud se tomu dá říci řízení, když točíte pouze volantem. Ale myslím si, že kdyby v tom bylo jenom to točení, tak mám řidičák hned (*výtlem*)