Je to už pár dní zpátky, co jsem v kompu vyhrabala jednu fotku. Je asi cca rok stará. Jsem na ní já a pes "Badýsek". Fotka byla pořízena někdy touhle dobou minulého roku. Té fotky si fakt cením .... Mám dohromady tři, každou z jiného úhlu ... a každá zobrazuje jinou činnost, ale tahle je z nich asi nejpovedenější .... Díky za ten vytrpěný čas se mnou .... ....

Tak už je to tady!!!! Dneska odlétám do vysněného Egypta ... Konečně! Těším se jako malá (Proč jak?) ...  O půlnoci nám to letí ... Tak snad to s námi nespadne :D

Opět se mi do snu přisral J. Tentokrát tam ale projel pouze tou svojí starou károu,kterou si pamatuji, když jsme ještě bydleli na baráku a on kolem nás vždy projížděl a mával, jak blázen. Docela pohodovej sen. A stihla jsem se v něm pohádat i se sousedem ....

Ráno jsem myslela, že vůbec nevstanu. Šíleně mě bolelo břicho, ale nebylo to z toho, že dneska odlétáme, ale z toho těláku. Fakt jsem ho měla totálně namožené .... Málem jsem se ani nezvedla ... :D Chudák já :)

Ve škole jsem se opět nervovala s počítačem ... Jsem hloupá já nebo on? Ano, ano, máte naprostou pravdu

Jinak ty zbylé hodiny byly vážně na prd ....

Jen se nám podařil po škole trapas ... Tedy ... On to nebyl zas až takový trapas, ale ....

Michal Jedlině napsal, protože je nemocný, ať mu koupí citronku a tři mrkve ... No jo ... Tak jsme šli do krámu pro tu citronku ... Hledáme, hledáme ... a prostě nemůžeme najít ... Tak jsme se šli zeptat ... a ona na nás: "Holky a tam nahoře není?" Samozřejmě, že tam byla ... Byly jsme obě slepé a to jsem ještě měla na očích brejle .... No prostě obě jsme byly vytlemené. To jsme nevěděly, co nás ještě čeká. Hned vedle jsme skočily do zeleniny, pro ty mrkve ... a tam byla jen přepravka, kde byly mrkve, ale malé a v trsu. A Jedlina: "Čoveče, nevadilo by, kdybych si tam vzala ty tři mrkve pro Michala?" Já: "Ty jo, já nevím, hele jdi se raději zeptat." Tak jsme zamířili k tomu okénku a Jedle spustila: "Prosííím vás, nešlo by to, kdybych si mohla z toho trsu vzít jen tři mrkve?" Ona se na nás tak podívala, jako kdyby jsme si z ní dělaly srandu a říká: "Slečno, přepravka s mrkvemi je za vámi." My se otočily a tam opravdu (nečekaně) byly vystavené asi dvě přepravky plné mrkví .... Já vytlemená, Jedlina zadržovala smích. Nabrala do pytlíku tři mrkve a podala to té paní... "Pětikorunu." A Jedlina: "Ty krávo, cože, to je levný ." A já se začala šíleně tlemit ... Fakt to byla totálka .... Smích mi vydržel celou cestu domů .... Vždycky když jsem začala větu: Prosííím vás, nešlo by to .... tak jsme prostě nemohly ....

Doma jsem to té "své" kundě vyčistila (:D) (myslím klec) ... a vyrazila k babče na karty ... (opět čtvrtek) ... Zas až taková sranda nebyla ... ale ... aspoň mi to rychle uteklo a hlavně ... Konečně jsem zjistila své míry ... Tedy .. Není to nic moc, ale ono to půjde hodně rychle dolů ....

Prsa – 88

Břicho – 74

Boky - 99

Když jsem přišla domů, najedla jsem se a dobalila si věci .. V sedm hodin jsem dala křečka s potkanem sousedce a čekala, až pojedeme ...

V autě jsem tomu prostě nemohla uvěřit ... My letíme do Egypta? Za chvilku budu sedět v letadle?! Bože .... Ta představa .... Byla šíleně nádherná ....

Na letišti ale byla nuda ... Museli jsme trpělivě čekat ve frontě, aby nám mohli dát letenky .... Dlouhou chvíli jsme si krátili s bráchou tak, že jsme se fotili a píchali si pearcingy. Vlastně ... Ono to bylo složitější ....

Chtěla jsem, aby mi spínacím špendlíkem propíchl obočí, ale on se bál .... :D Aby mi neublížil :D Tak pak jsem to vyřešila tak, že jsem si propíchla kůži na ruce, aby viděl, že se nemá čeho bát ... Hej, ale bolelo to jako čert :D :)

Na letiště přišla babča s dědou a se strejdou ... Nechali jsme se odbavit a pak jsme vyrazili do McDonaldu. Tam byla taky šílená sranda .... Holt Hujerovic rodina se nezapře ... Ta se neschová vůbec nikde. Brácha si šel pro višňovou kapsu ... Trvalo mu to nějak moc dlouho .... Pak přišel a strýc zahlásil: "Ti tam snad ty višně česali, ne?"

Po dvou hodinách jsme se konečně dostali do fronty, která mířila do letadla .... Na poslední chvíli jsme si uvědomili, že stojíme špatně .... Jsme celí my. Nakonec se nám přece jen podařilo dostat v  pořádku do letadla ....Ale ta cesta stála za to ....